en-Odpovědnost statutárního orgánu při výplatě podílu na zisku

Autor JUDr. Pavla Komendová, advokátka

Společníci obchodních korporací mohou na valné hromadě rozhodnout o rozdělení zisku, který korporace vykázala v řádné nebo mimořádné účetní závěrce. V souladu se zákonem o obchodních korporacích může být tento zisk rozdělen mezi společníky, a pokud tak stanoví zakladatelské právní jednání, lze rozhodnout o rozdělení zisku i mezi jiné osoby, klasicky např. jednatele, vedoucí pracovníky atd. Zisk, který byl valnou hromadou určen k rozdělení, může být ale mezi společníky či jiné osoby vyplacen až na základě rozhodnutí statutárního orgánu o jeho výplatě.

Rozhodnutí statutárního orgánu o tom, zda vyplatí podíl na zisku, o jehož rozdělení valná hromada rozhodla, se v praxi jeví jako pouhá formalita, které členové statutárního orgánu nevěnují možná takovou pozornost, jakou by si zasloužila. Členové statutárního orgánu však v procesu výplaty podílu na zisku korporace hrají zcela klíčovou roli a právě oni nesou odpovědnost za to, že podíl na zisku bude vyplacen pouze v případě, kdy budou splněny všechny zákonné podmínky pro jeho výplatu.

Podmínky výplaty podílu

Vypracování účetní závěrky

Ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích uvádí, že "Podíl na zisku se stanoví na základě řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem obchodní korporace." Z dikce zákona tak vyplývá pro korporaci povinnost nejprve vypracovat řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku, kterou statutární orgán předloží nejvyššímu orgánu korporace, u kapitálových společností představovaným valnou hromadou, ke schválení. Tato řádná nebo mimořádná účetní závěrka slouží jako podklad pro rozhodnutí a je to právě zisk vykázaný v této účetní závěrce, společně s nerozděleným ziskem z minulých let, o jehož rozdělení mohou společníci korporace rozhodovat.

Schválení účetní závěrky

Společnosti mají obecně povinnost schválit účetní závěrku nejpozději do 6 měsíců od konce účetního období. Zákon stanoví lhůtu k projednání účetní závěrky valnou hromadou, ale v žádné právní úpravě už nenajdeme povinnou lhůtu pro rozhodnutí nejvyššího orgánu korporace o rozdělení zisku. Nejvyšší soud České republiky však ještě za působnosti staré právní úpravy v Rozhodnutí ze dne 30. 9. 2009, pod sp. zn. 29 Cdo 4284/2007 přišel se závěrem, že "Lhůta ke svolání řádné valné hromady určená (počítaná) od posledního dne účetního období je logicky nejen lhůtou určující, dokdy by měla valná hromada (při řádném a obvyklém chodu věcí) odsouhlasit výsledky onoho účetního období, ale též nejzazší lhůtou, ve které lze výsledky účetní závěrky sloužící pro jednání řádné valné hromady pokládat za ty, jež mohou akcionářům sloužit jako reálný obraz účetnictví akciové společnosti, na jehož základě mohou kvalifikovaně rozhodovat o rozdělení zisku." Nejvyšší soud tímto rozhodnutím předložil v souvislosti s termínem, v jakém může dojít ke schválení rozdělení zisku společnosti, závazný právní závěr, se kterým je v praxi nutné počítat a tuto lhůtu dodržovat.

Zákon o obchodních korporacích pak hovoří o účetní závěrce schválené nejvyšším orgánem obchodní korporace, což znamená, že nestačí její projednání a výslovně musí dojít k jejímu schválení. Rozhodnutí o rozdělení zisku tak musí předcházet rozhodnutím valné hromady o schválení řádné nebo mimořádné účetní závěrky, jehož součástí bude i schválení dosaženého výsledku hospodaření za dané účetní období, a poté může následovat rozhodnutí o způsobu, jakým bude s výsledkem naloženo, tj. v případě zisku, zda bude zisk rozdělen, ponechán ve společnosti atd.

Testy pro výplatu

Dle ustanovení § 40 zákona o obchodních korporacích nesmí obchodní korporace vyplatit zisk nebo prostředky z jiných vlastních zdrojů, ani zálohy na ně, pokud by si tím přivodila úpadek podle jiného právního předpisu. Je nutné tedy provést tzv. test insolvence. Zákon tímto chrání nejen případné věřitele korporace, ale i korporaci samotnou. Účelem je chránit solventnost korporací, aby byly schopny plnit dluhy vůči svým věřitelům a nemohly se dostat vyplacením podílů na zisku do platební neschopnosti. Pokud statutární orgán dospěje k závěru, že test insolvence je pozitivní, pak i přesto, že by bylo valnou hromadou rozhodnuto o rozdělení zisku, nesmí k výplatě podílů na zisku přistoupit, v opačném případě by statutární orgán nejednal s péčí řádného hospodáře.

Dalším testem, který je statutární orgán povinen před výplatou podílu na zisku provést, je tzv. test rozdělitelného zisku, který upravuje § 161 odst. 4 a § 350 odst. 2 zákona o obchodních korporacích. Tento test určuje, že "částka k rozdělení mezi společníky nesmí překročit výši hospodářského výsledku posledního skončeného účetního období zvýšenou o nerozdělený zisk z předchozích období a sníženou o ztráty z předchozích období a o příděly do rezervních a jiných fondů v souladu s tímto zákonem a společenskou smlouvou/stanovami."

Pro akciovou společnost je v § 350 odst. 1 zákona o obchodních korporacích další podmínka tzv. test vlastního kapitálu, a sice že společnost nesmí rozdělit zisk ani jiné vlastní zdroje mezi akcionáře, pokud se ke dni skončení posledního účetního období vlastní kapitál vyplývající z řádné nebo mimořádné účetní závěrky nebo vlastní kapitál po tomto rozdělení sníží pod výši upsaného základního kapitálu zvýšeného o fondy, které nelze podle tohoto zákona nebo stanov rozdělit mezi akcionáře.

V případě, kdy jednatel není schopen sám tyto skutečnosti kvalifikovaně posoudit a uvedené testy provést, je povinen nechat tuto skutečnost posoudit osobou s odbornými znalostmi, aby dostál své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Toto posouzení auditorem nebo jiným odborným subjektem může sloužit jako podklad pro odůvodnění vyplacení podílů na zisku, nebo odmítnutí vyplacení, ale zejména může statutárnímu orgánu sloužit jako ochrana před společníky nebo jinými zúčastněnými subjekty.

Odpovědnost

Statutární orgán rozhoduje na svou vlastní odpovědnost, zda lze vyplatit podíl na zisku způsobem stanoveným v rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku. Dle ustanovení § 34 odst. 3 zákona o obchodních korporacích "je-li rozdělení zisku a podílů na zisku v rozporu s tímto zákonem, podíly na zisku se nevyplatí. Má se za to, že ti členové statutárního orgánu, kteří s vyplacením podílu na zisku v rozporu s tímto zákonem souhlasili, nejednali s péčí řádného hospodáře." Je to tedy právě statutární orgán, který musí posoudit, zda došlo řádně ke splnění všech výše předvídaných podmínek pro to, aby mohl být podíl řádně vyplacen.

Statutární orgán nese odpovědnost za kontrolu, zda bylo přijato rozhodnutí o rozdělení zisku v souladu se zákonem a společenskou smlouvou, zda bylo přijato oprávněným orgánem a včas a samozřejmě také dle správných údajů, které mají podklad v účetní závěrce. Statutární orgán tak není vázán rozhodnutím valné hromady a není povinen podíl na zisku vyplatit, pokud má za to, že ke splnění požadovaných podmínek pro výplatu nedošlo. I přesto že někdy může být na statutární orgán ze strany společníků korporace vyvíjen nátlak na výplatu podílu, je to zejména statutární orgán, který je povinen jednat s péčí řádného hospodáře a za takové rozhodnutí nese odpovědnost. K výplatě by tedy měl přistoupit pouze v případech, že je přesvědčen o správnosti svého rozhodnutí.

Nejvyšší soud v již výše uvedeném Rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4284/2007 dovodil výslovně i odpovědnost statutárního orgánu, který rozhodl o výplatě zisku společnosti, o jehož rozdělení rozhodli akcionáři na základě podkladů z účetní závěrky starší 6 měsíců, a uvedl, že "Jak se podává z poslední věty § 179 odst. 1 obch. zák., členové představenstva, kteří přikročili k výplatě dividendy schválené valnou hromadou, přestože tím objektivně bylo porušeno ustanovení § 178 obch. zák., odpovídají (případně s příjemcem dividendy) společně a nerozdílně za splnění závazku vrátit neprávem vyplacený podíl na zisku společnosti." I když tyto názory vyslovil Nejvyšší soud ještě před nabytím účinnosti nové právní úpravy, tedy zákona o obchodních korporacích, jejich aplikovatelnost je nepochybně možná i dnes.

Závěr

Povinnost statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře je stanovena v ustanovení § 159 občanského zákoníku a tuto povinnost je nutné aplikovat také při rozhodování o tom, zda může nebo nemůže být zisk vykázaný v účetní závěrce vyplacen způsobem stanoveným v rozhodnutí nejvyššího orgánu korporace. Zda člen statutárního orgánu plní řádně svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, je nucen vždy sám prokazovat, neboť dle ustanovení § 52 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, je-li sporné, zda člen statutárního orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, tíží důkazní břemeno právě tohoto člena. Člen statutárního orgánu má tak povinnost nejen správně posoudit, zda jsou splněny všechny podmínky pro výplatu podílu na zisku stanovené zákonem a zakladatelským právním jednáním, ale je důležité, aby člen statutárního orgánu také pečlivě uchovával podklady, ze kterých vycházel při svém rozhodnutí, jako jsou například stanoviska odborníků, a mohl tak v případě nutnosti prokázat, že jednal dostatečně informovaně, loajálně a v zájmu korporace.

Článek byl publikovaný dne 4. 11. 2016 na portálu www.pravniprostor.cz