Regres avalisty po zaplacení směnky

14.12.2016

Autor Mgr. Michal Antoš, advokátní koncipient

V nedávné době bylo zveřejněno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které má zásadní dopad na vztahy mezi směnečnými rukojmími (avalisty), kteří se zaručili za téhož dlužníka (avaláta). Rozhodnutí bylo vydáno 31. května 2016 pod sp. zn. 29 Cdo 2653/2015. Ačkoli se jedná o poměrně významnou změnu ve směnečném právu za poslední dobu, obešla se bez větší pozornosti.

Postavení avalisty ve směnečných vztazích

Směnečné rukojemství je upraveno v čl. I. § 30 - 32 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen "SŠZ"). Jedná se o nástroj zajištění, který se zásadně odlišuje od zajišťovacích instrumentů upravených v občanském zákoníku (např. ručení). Základní rozdíl spočívá v tom, že směnečné rukojemství se neomezuje na zajištění závazku avaláta, ale garantuje zaplacení směnky.[1] To má za následek oslabení akcesorické povahy závazku směnečného rukojmího. Akcesorita závazku avalisty je pouze formální. Směnečný závazek avalisty je závislý na platnosti směnky a není ve všech aspektech existenčně závislý na závazku, který směnka zajišťuje.[2] Závazek směnečného rukojmího není ani subsidiární, z toho důvodu se věřitel nemusí v prvé řadě obracet na dlužníka, aby mohl požadovat zaplacení směnky po avalistovi.[3]

Vztahy mezi směnečnými dlužníky upravuje čl. I. § 47 SŠZ. Směneční rukojmí jsou spolu se všemi, kdo směnku vystavili, přijali nebo indosovali, zavázáni majiteli směnky společně a nerozdílně. Majitel směnky může požadovat plnění na každém z nich, a to bez ohledu na pořadí. Zaplativší dlužník může podle čl. I. § 49 SŠZvymáhat částku, kterou zaplatil, úroky, své útraty a odměnu na svých předchůdcích opět bez ohledu na pořadí - vzniká mu právo na regres. Podle čl. I. § 32 odst. 3 SŠZ vzniká směnečnému rukojmímu, který směnku zaplatil, regres vůči tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdo jsou tomuto dlužníku směnečně zavázáni - tedy pouze proti dlužníku a jeho předchůdcům na směnce. Jak je tomu ale za situace, kdy existuje více avalistů, kteří se zaručili za stejného dlužníka?

Dosavadní teorie i praxe se shodovaly na závěru přijatém Vrchním soudem v Praze, který v rozhodnutí sp. zn. 5 Cmo 493/2007 podal přesvědčivý výklad k nemožnosti uplatnění regresu mezi avalisty navzájem.[4] Vrchní soud v Praze vyložil v souladu s výše uvedeným, že na základě ustanovení čl. I. § 32 odst. 3 SŠZ vzniká avalistovi, který směnku zaplatil, regres pouze proti dlužníku, za kterého se zaručil, a jeho předchůdcům. Jelikož dlužník ze směnky nemá žádné nároky proti rukojmímu, který se za něho zaručil, není tento rukojmí jeho předchůdcem. Potom platí, že zaručilo-li se za dlužníka více avalistů, nemají tito proti sobě navzájem žádný regres.

Zásadní otázkou, před kterou byl Vrchní soud v Praze postaven, byla možnost aplikace ustanovení o pasivní solidaritě, odpovídající tehdejšímu § 511 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "SOZ"). Ustanovení § 511 SOZ umožňuje spoludlužníku, který zaplatil více, než činí jeho podíl, požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. S odůvodněním, že v samotném směnečném a šekovém zákoně je pasivní solidarita pojata jinak než v obecné úpravě, vyložil Vrchní soud v Praze ustanovení čl. I. § 32 odst. 3 spolu s § 47 a § 49 SŠZ jako speciální vůči úpravě v občanském zákoníku. Tím vyloučil možnost aplikace § 511 SOZ na vztah mezi avalisty.

Regres avalisty ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zastává ve shodě s Vrchním soudem v Praze názor, že v důsledku zaplacení směnky směnečným rukojmím nevznikají avalistovi směnečná práva vůči dalším směnečným rukojmím, kteří se zaručili za téhož dlužníka. Neztotožnil se však s názorem, že ve vnitřních vztazích mezi směnečnými rukojmími je vyloučena aplikace ustanovení § 511 odst. 2 a 3 SOZ (dnes těmto ustanovením odpovídá § 1875 a § 1876zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen "OZ"), jde-li o vzájemné vypořádání avalistů. Akceptace názoru Vrchního soudu v Praze by dle Nejvyššího soudu vedla k nepřijatelnému důsledku, že by se směnečný rukojmí, který dostál povinnosti zaplatit směnku, ale jemuž reálně žádná směnečná práva vůči osobám označeným v tomto ustanovení nevznikla (popř. formálně vznikla, ale fakticky nejsou uspokojitelná), ocitl ve výrazně horším postavení, než směneční rukojmí, kteří se povinnosti zaplatit směnku dostatečně dlouho vyhýbali.[5]

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že je žádoucí, aby vnitřní vztahy mezi směnečnými rukojmími, jež nemají povahu vztahů směnečných, byly uspořádány způsobem, který odpovídá jejich rovnému postavení. Absence ustanovení ve směnečném a šekovém zákoně je mezerou v zákoně, kterou je třeba pro zachování rovnosti vyplnit ustanoveními občanského zákoníku. Napříště se tak ve vztahu mezi směnečnými rukojmími navzájem uplatní § 1875 OZ, obsahující vyvratitelnou podmínku stejného poměru podílů na dluhu všech spoludlužníků, a § 1876 OZ.

Ustanovení § 1876 odst. 1 OZ se zabývá preventivním regresem mezi spoludlužníky: "Uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než odpovídá jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim příležitost, aby uplatnili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat, aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili."

Ustanovení § 1876 odst. 2 OZ je pak regresem následným a rozvržením podílu solidárního dlužníka nezpůsobilého plnit na ostatní spoludlužníky: "Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní."

Otázkou zůstává, nakolik jsou tato ustanovení ve vztahu k avalistům aplikovatelná. Problematický je zejména § 1876 odst. 1 OZ, který se zabývá preventivním regresem. Pokud by bylo možné jej aplikovat na vztah mezi avalisty, vznikla by avalistovi v případě, že po něm majitel směnky bude požadovat víc, než činí jeho podíl, notifikační povinnost. Avalista, jakožto solidární dlužník, by musel umožnit ostatním směnečným rukojmím uplatnit vůči majiteli směnky své námitky. Pokud by nesplnil tuto svoji povinnost, mohli by ostatní avalisté uplatnit vůči zaplativšímu avalovi své námitky, které by jinak byli oprávněni uplatnit vůči majiteli směnky.[6] Problém spočívá v tom, že § 1876 odst. 1 OZ by se nedotýkal pouze vnitřních vztahů mezi avalisty, nýbrž i vztahů mezi avalisty a majitelem směnky. Za tohoto stavu by majitel směnky mohl být konfrontován s námitkami avalistů, vůči kterým plnění záměrně nežádal. To může být významné, vezmeme-li v úvahu např. námitku započtení.

Domnívám se, že úmyslem Nejvyššího soudu nebylo vztáhnout na vztahy mezi avalisty také předběžný regres. Napovídají tomu dvě okolnosti. Zaprvé, rozhodnutí se má vztahovat pouze na vnitřní vztahy mezi avalisty, což při předběžném regresu splněno není. Zadruhé, předběžný regres byl za dřívější úpravy součástí ustanovení, které stanovilo domněnku shodnosti poměru podílů na dluhu, což je ustanovení, které bylo třeba do vztahů mezi avalisty zakomponovat, proto Nejvyšší soud umožnil jeho aplikaci i na vztahy mezi avalisty.

Závěr

Rozhodnutí Nejvyššího soudu se může jevit jako poměrně problematické. Směnečný a šekový zákon totiž na rozdíl od občanského zákoníku dávají avalistovi v pozici zaplativšího dlužníka právo na regres pouze vůči dlužníku, za nějž se zaručil, a jeho předchůdcům. Jak uvádí Kovařík, v případě směnečných dlužníků se jedná o solidaritu specifickou, jejímž účelem je posunout celou věc o úroveň výše k přímému dlužníkovi.[7] Domnívám se, že tomuto postupu rozhodnutí Nejvyššího soudu nebrání. Pouze rozděluje částku, kterou byl avalista nucen zaplatit, mezi všechny avalisty za téhož dlužníka. Ti mohou následně požadovat úhradu dle příslušných ustanovení směnečného a šekového zákona.


[1] KOTÁSEK, Josef. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 173.
[2] Čl. I. § 32 odst. 2 SŠZ.
[3] Čl. I. § 32 odst. 1 SŠZ.
[4] Např. KOTÁSEK, Josef. a kol. Právo cenných papírů. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 155.
[5] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2653/2015.
[6] Obecně k § 1876 LAVICKÝ, Petr. In. HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo, Obecná část (§ 1721 - 2054). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 706.
[7] KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6. vyd, Praha: C. H. Beck, 2014. s. 202.

Tento článek byl publikován dne 14. 12. 2016 na portále pravniprostor.cz