Střet zájmů člena statutárního orgánu

Jak je to se střetem zájmů statutára po celkem zásadním rozhodnutí Nejvyššího soudu?

Na toto témě se zaměřila kolegyně Pavla Komendová ve svém článku publikovaném v nejnovějším vydání časopisu Statutární zástupce firmy vydavatelství Forum Media ČR.

A jaké jsou tedy základní závěry rozhodnutí NS ve věci střetu zájmů? 

Na střet zájmů zástupce (statutára) a zastoupeného (společnosti) se přednostně použijí ustanovení zákona o obchodních korporacích, neb předpisy upravují dvě různá pravidla pro střet zájmů:

Občanský zákoník -> rozpor mezi zájmy zástupce a zastoupeného -> zástupce není oprávněn zastupovat.

Zákon o obchodních korporacích –> rozpor mezi zájmy zástupce a zastoupeného -> statutár dodržel pravidla stanovená v §54 ZOK (informační povinnost) -> střet mu nebrání korporaci zastoupit.

Pokud ale statutár pravidla stanovená v § 54 ZOK nedodrží, řídí se obecnými ustanoveními NOZ a není oprávněn společnost zastoupit.

V důsledku pak jedná-li zástupce, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy zastoupeného, 

🅰️ - je tímto jednáním zastoupený vázán vždy, byla-li třetí osoba (s níž zástupce jednal) v dobré víře, nebo 

🅱️ - v případě nedostatku dobré víry třetí osoby zástupce není jednáním zástupce vázán, takové jednaní není postiženo relativní ani absolutní neplatnostídle vůle zastoupené korporace lze toto jednání v souladu s § 440 o. z. dodatečně schválit (tzv. ratihabovat).