Výhody a nevýhody konkurenční doložky v občanském zákoníku a zákoníku práce – část I.

Autor JUDr. Michal Faltus, advokát

Konkurenční doložky jsou - především potom v pracovních smlouvách - stále hojně užívaným instrumentem. Strany si však mnohdy neuvědomují následky nesprávně právně či zkrátka v daném vztahu nevhodně formulované konkurenční doložky. Příspěvek níže si klade za cíl porovnat institut konkurenční doložky v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jako "Občanský zákoník") a v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jako "Zákoník práce"), a to především tam, kde v úvahu mezi kontrahenty přichází jak pracovněprávní poměr, tak také poměr občanskoprávní (obchodněprávní).

Takovým typickým příkladem je potom institut obchodního zastoupení, kdy daná osoba může vystupovat jak v pracovním poměru, tak jako obchodní zástupce na základě živnostenského oprávnění. Autor se v první části textu rozděleného do dvou částí zaměří na srovnání toho, kdy vůbec lze sjednat konkurenční doložku v pracovním a obchodním právu, jak je to s dobou trvání konkurenční doložky v obou vybraných právních oblastech a v neposlední řadě rozebere otázku závazku zaměstnance (obchodního zástupce).

Kdy lze sjednat konkurenční doložku

Dle zákoníku práce

Konkurenční doložka je v upravena v ustanoveních § 310  a 311 Zákoníku práce. Není pravdou, že by bylo možné konkurenční doložku sjednat v každé pracovní smlouvě, jak se domnívají někteří zaměstnavatelé. Dle ustanovení § 310 odst. 2 Zákoníku práce lze konkurenční doložku sjednat tam, kde to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti zaměstnance po skončení pracovního poměru by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost. Citované ustanovení je co do své povahy kogentní a nelze se od něj smluvně odchýlit. Z tohoto důvodu zásadně nepůjde sjednat konkurenční doložku s vrátným či uklízečkou, naopak zásadně sjednat půjde např. s klíčovým pracovníkem v oblasti IT, software či obecně se pracovníky vrcholového managementu. Pokud jde o obchodního zástupce, je dle názoru autora konkurenční doložka aplikovatelná. Rozhodující je však faktický stav, neboť konkurenční ujednání je nutno hodnotit případ od případu (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II. ÚS 192/95). Nelze opomenout ani ustanovení § 311 Zákoníku práce, které vylučuje užití konkurenčního ujednání u pedagogických pracovníků. Následkem sjednání konkurenční doložky tam, kde není splněna podmínka dle ustanovení § 310 odst. 2 Zákoníku práce, je neplatnost konkurenční doložky.

Dle občanského zákoníku

Konkurenční doložka je upravena v ustanoveních § 2518 Občanského zákoníku a dále v ustanovení § 2975 Občanského zákoníku. Úprava v ustanovení § 2975 Občanského zákoníku je úpravou kogentní a vůči ustanovení § 2518 Občanského zákoníku úpravou obecnou. Ustanovení § 2518 Občanského zákoníku je co do své povahy dispozitivním ustanovením, avšak jde o úpravu speciální vůči obecným pravidlům v ustanovení § 2975 Občanského zákoníku. Oproti ustanovení § 2975 Občanského zákoníku je však aplikovatelné toliko na institut obchodního zastoupení. V ostatních případech je nutno naplnit kogentní limity upravené Občanským zákoníkem.

Již s ohledem na skutečnost, že konkurenční doložka je přímo legislativně upravena v části obchodního zastoupení, je za splnění dalších zákonných podmínek přípustná. V ustanovení § 2975 taktéž nenacházíme žádné omezení typické úpravě v Zákoníku práce.

Srovnání

Z výše uvedeného je patrné, že konkurenční doložku dle občanského zákoníku lze sjednat v naprosté většině případů, kde má své logické opodstatnění. U konkurenční doložky v Zákoníku práce je nejprve nutno podstoupit aplikační test dle ustanovení § 310 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 311 Zákoníku práce.

Doba trvání konkurenční doložky

Dle zákoníku práce

Zákoník práce limituje období, po které lze sjednat konkurenční doložku na jeden rok počínaje dnem následujícím po dni, kdy byl ukončen pracovní poměr. Co když sjednají smluvní strany dobu 3 let? Je taková konkurenční doložka neplatná, a pokud ano, tak relativně či absolutně? Autor se za použití ustanovení § 574 a 577 Občanského zákoníku přiklání k závěru, že taková doložka by byla platnou, avšak bez ohledu na faktické ujednání by byla sjednána právě na 1 rok. Odkazuje přitom na ustanovení § 2975 odst. 2  Občanského zákoníku, které výslovně uvádí řešení pro případ sjednání konkurenční doložky v rozporu s úpravou dle ustanovení § 2975 Občanského zákoníku. Objevují se však závěry o absolutní neplatnosti opřené o ustanovení § 588 Občanského zákoníku ve spojení s § 1a odst. 2 Zákoníku práce.

Dle občanského zákoníku

Ustanovení § 2518 Občanského zákoníku hovoří u obchodního zastoupení o maximální délce trvání konkurenční doložky v délce 2 let. Ustanovení § 2519 Občanského zákoníku je přitom ustanovením dispozitivním s ohledem na dikci ustanovení § 2519 Občanského zákoníku, tudíž se lze odchýlit v neprospěch obchodního zástupce. Ustanovení § 2975 Občanského zákoníku potom hovoří v ostatních případech o maximální délce 5 let. Toto ustanovení již je kogentní. Tedy, absolutním limitem doby trvání konkurenční doložky je 5 let. Nikoliv na závěr odkazuje autor na ustanovení § 2518 odst. 2, potažmo na ustanovení § 2975 odst. 3 Občanského zákoníku, hovořící o moderačním právu soudu upravit konkurenční doložku tehdy, omezuje-li obchodního zástupce, popř. smluvní stranu obecně, více než vyžaduje míra ochrany zastoupeného, obecně oprávněného.

Pokud jde o otázku následků, odkazuje autor na výše uvedené u konkurenční doložky v Zákoníku práce, přičemž zdůrazňuje výslovnou zákonnou úpravu v ustanovení § 2975 odst. 2 Občanského zákoníku, které sjednání konkurenční doložky v rozporu s maximální délkou pět let výslovně řeší, když omezuje nesprávně sjednanou konkurenční doložku právě na pět let a dále zdůrazňuje absenci aplikace ustanovení § 1a odst. 2 Zákoníku práce chránící zaměstnance, jakožto slabší stranu pracovního poměru.

Srovnání

Porovnáním absolutních limitů vychází z pohledu oprávněného značně příznivěji úprava v Občanském zákoníku, když smluvním stranám v režimu obchodního zastoupení dle Občanského zákoníku je umožněno sjednat delší dobu trvání konkurenční doložky než zákonem upravené 2 roky.

Závazek zaměstnance (obchodního zástupce)

Dle zákoníku práce

Pokud jde o povahu konkurenční doložky, jde o závazek synallagmatický (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1276/2001), přičemž toto platí i pro občanskoprávní režim. Zaměstnanec se v konkurenční doložce zavazuje zdržet se ve sjednaném období výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, popř. by vůči němu měla soutěžní povahu. Kumulativně musí být naplněny podmínky, že:

Činnost musí být výdělečná

Činnost musí být s předmětem činnosti zaměstnavatele shodná anebo s ním mít soutěžní povahu.

Pokud jde o první podmínku, není rozhodné, zda touto činností zaměstnanec fakticky něčeho vydělal. Rozhodující je povaha dané činnosti, s níž je v praxi obvykle spojována odměna, resp. nějaký majetkový prospěch. Pokud jde o druhou podmínku, opět posuzujeme případ od případu. Dle autora velmi trefně uvedl v minulosti dovolací soud, že shodu předmětu činnosti nelze usuzovat jen z totožnosti údajů o jejich předmětech činnosti zapsaných v obchodním rejstříku nebo uvedených v živnostenských oprávněních, popř. ve zřizovacích listinách nebo ve zvláštních právních předpisech (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 2995/2011). Pokud se nabídka výrobků předchozího a stávajícího zaměstnavatele setkávala na trhu s poptávkou stejných zákazníků, jde o činnost shodnou či takovou, která má vůči předchozímu zaměstnavateli soutěžní povahu. Konkurovat si přitom mohou činnosti, u nichž se zcela neshoduje jejich vymezení v obchodním rejstříku.

Dle občanského zákoníku

Pokud jde o povahu konkurenční doložky u obchodního zastoupení, je obchodnímu zástupci zapovězeno vykonávat po zániku obchodního zastoupení činnost na vlastní či cizí účet, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání zastoupeného, zejména tu činnost, kterou při obchodním zastoupení vykonával pro zastoupeného. Jedná se tak jednak o činnost shodnou (vyjádřeno slovy: činnost, kterou při obchodním zastoupení vykonával pro zastoupeného) a dále činnost, která by měla soutěžní povahu. Ustanovení § 2975 Občanského zákoníku v tomto ohledu neobsahuje zvláštní úpravu.

Z minulosti lze zmínit relevantní judikaturu, dle níž ujednání o tom, že obchodní zástupce nebude po dobu dvou let kontaktovat klienty zastoupeného, je konkurenční doložkou, za níž náleží zástupci spravedlivé odškodnění dle tehdejšího ustanovení § 669 obchodního zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 32 Odo 1627/2006). Naopak, za neplatnou konkurenční doložku byla prohlášena doložka, v níž zastoupený zakazoval zástupci výkon činnosti v oblastech "obdobných" činnosti zastoupeného, aniž by tuto "obdobnost" blíže specifikoval (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 32 Odo 659/2005).

Srovnání

Pokud jde o srovnání činností, u nichž lze aplikovat konkurenční doložku, má autor za to, že jde o skutkově totožnou úpravu, pokud jde o zákaz výkonu činnosti zaměstnance (obchodního zástupce). Optikou posledně uvedené judikatury lze usuzovat, že na zastoupeného jsou kladeny vyšší nároky při specifikaci obsahu konkurenční doložky, na což si musí zastoupený dát pozor.

V druhé části pojednání o konkurenční doložce bude provedena analýza a komparace závazku zaměstnavatele (zastoupeného), smluvní pokuty u konkurenční doložky a v neposlední řadě problematika zániku ujednání o konkurenční doložce.

Tento článek byl dne 13. 3. 2018 publikován na portále pravniprostor.cz.